Nově zvolená předsedkyně trenérsko-metodické komise Českého krasobruslařského svazu Monika Škorničková by ráda navázala na koncepci českého krasobruslení a trochu ho oživila. “Máme v republice dost šikovných dětí a některé jsou z vesnic a já – my – je chceme hledat, komunikovat s rodiči a s jejich trenéry, pracovat s nimi od začátku v systému. Mám v hlavě spoustu nápadů, tak uvidím, co se nám povede prosadit.”

Jak dlouho se pohybujete v prostředí krasobruslení?

Od svých šesti let. Začínala jsem krasobruslit ještě na otevřeném zimáku v Příbrami, nikdy jsem neměla ambice být vynikající závodnicí. Od mala jsem toužila být co nejlepší trenérkou. Vystudovala jsem FTVS UK – obor trenérství a začala jsem sbírat trenérské zkušenosti. Pořádně systematicky jsem se začala trenérské práci věnovat po příchodu do Karlovarského kraje před 12 lety. 

Jaké podmínky má podle Vás krasobruslení v Mariánských Lázních?

Podmínky pro krasobruslení v Mariánských Lázních jsou vynikající. Hlavně vstřícností  všech zaměstnanců a dostatečný počet volných dopoledních hodin. I město je k nám vstřícné, a tak je nám tady dobře.

Jaká je nyní mládežnická základna v Mariánských Lázních?

V klubu teď máme generační výměnu. Jedna generace odešla a je na řadě druhá. Nerada někoho vyzdvihuji, protože vím, že dnes je to tak a zítra jinak. Talenty máme, tak nám držte palce. Od září se chystáme pořádat nábor malých krasobruslařůadeptů. Ještě jsme ho, co tady trénujeme, nedělali, tak se těším.

V současné době působíte v SKK Mariánské Lázně jako trenérka a manažerka. Plánujete v těchto pozicích setrvat i po zvolení do vedení ČKS?

Ano, ve funkcích v mariánskolázeňském klubu zůstanu. Jsem trenérka tělem a duší a toho se nechci vzdát. Trénování mě naplňuje a zjišťuji, že role manažerky mě také baví. Mám k ruce ohromně schopné maminky svých svěřenkyň a bez nich bych to nedokázala tak pohodově. Mají můj velký dík.

Po zvolení jste řekla, že byste se měli “alespoň zachytit rozjetého vlaku světového krasobruslení”. Domníváte se, že české krasobruslení zaostává za světovou úrovní? Proč tomu tak je?

Ano, to jsem řekla a je to můj názor. Byla jsem na světových a mezinárodních závodech a vnímala tu atmosféru, pozorovala práci trenérů i jejich energii i energii závodníků. 

Napadá mě spousta důvodů, proč zaostáváme a přiznávám, že mě upřímně rozzlobilo, když jsem kdesi slyšela, že se v Česku nedá vychovat kvalitní závodník. Proč?  Nemáme zimáky? Máme! Nemáme kvalitní trenéry? Máme! Nemáme kvalitní děti? Máme, tak kde je problém? Problém vidím v přístupu k tomuto procesu, a to ve všech směrech. To by bylo na další článek. 

Nechala jste se také slyšet, že českému krasobruslení chybí základna talentované mládeže. Proč tomu tak je a jak lze tento stav zlepšit? 

Jsem ve funkci měsíc (od 12. května) a mým prvním krokem je přijít všem směrnicím a funkcionářským principům na kloub. Ale prvním praktickým krokem je návrh koncepce výběru talentovaných dětí, tak uvidíme, jestli bude úspěšný. Mám tajné přání a snahu -  získat konzultačně zahraničního trenéra. Někdo se rýsuje, a pokud to vyjde, bude to pro české krasobruslení fantastické.

(Jiří Škroch)