Letos v květnu uplynuly dva roky od úmrtí Richarda Švandrlíka. Zanechal ale po sobě nesmrtelnou stopu, která nedovolí, aby Mariánské Lázně na svého vlastivědníka zapomněly. Povídali jsme o něm s jeho nejmladším synem Davidem.

Kdy a odkud přišel Váš otec do Mariánských Lázní?

Tatínek se narodil v Praze na Žižkově a po ukončení studií dostal v roce 1957 povolávací rozkaz na dva roky do Mariánských Lázní. Po skončení vojenské povinnosti zde zůstal a pracoval sedm let jako horník v uranových dolech Zadní Chodov, na šachtě Vítkov.

Byl inženýr ekonom, jak se dostal k historii?

V šedesátých letech si našel práci v hamrnické mlékárně jako mzdový účetní a začal při zaměstnání dálkově studovat vysokou školu ekonomickou v Praze. Po jejím absolvování zůstal v mlékárně jako ekonom a v této době se začal zajímat o historii Mariánských Lázní. Založili s přáteli vlastivědný kroužek klubu zdravotníků, který začal vydávat občasník Hamelika.

Kromě jiného pracoval taky v muzeu jako ředitel. Kdy to bylo?

V roce 1989 pracoval jako ekonom v Balneologickém ústavu, který byl po revoluci zrušen. Tatínek pak dostal místo ředitele mariánskolázeňského muzea, kde se mohl naplno věnovat svému největšímu koníčku – historii.

Jak se promítal jeho koníček do rodinného života?

Na rodinný život měl dle mého názoru jeho zájem o historii kladný vliv. Dodnes se sourozenci vzpomínáme na společné výlety po okolí spojené s bádáním, hledáním a objevováním, což bylo pro nás jako děti, ale i naše kamarády zábavné, dobrodružné a poučné. Stále se mi stává, že přijdu na nějaké místo a vzpomenu si, že jsem tam jako malý kluk už byl a tamhle o kus dál stával vrak starého vojenského džípu, nebo základy domu, pramen atd. Třeba i kompletování občasníku Hamelika, který byl dříve tištěn na cyklostylu a každé číslo muselo být poskládáno a sešito ručně, byla pro nás jako pro děti odpovědná práce.

Kolik času věnoval svému „bádání“?

Myslím, že veškerý čas, co mohl, ale nerad bych, aby to vyznělo nějak špatně. Prostě někdo rád čte, jiný sleduje televizi, nebo sportuje a táta ve volném čase pročítal staré knihy, kroniky a bádal. Jste tři sourozenci, jdete některý v jeho šlépějích? Myslím, že jako děti, ale i v dospělosti jsme mu pomáhali všichni, v jeho šlépějích však bohužel (zatím) nikdo nejdeme. Bratr Richard je umělecky zaměřen a jeden čas se zajímal o staré fotografie a pohlednice Mariánských Lázní a měl zde i několik výstav. Nyní se ale věnuje své tvorbě a práci. Musím se přiznat, že se někdy „začtu“ do tatínkových materiálů a přestávám vnímat čas a okolí, protože jsou to velice zajímavé věci, tak možná jednou třeba… (Jana Drahokoupilová)