Je to sport, který komunistický režim padesátých let vymazal ze seznamu oficiálních sportů. Otřásly jím čistky i zavírání hřišť, obnovit ho pomáhal i nadšenec, který se zaštiťoval svým členstvím v KSČ. Historii tohoto sportu u nás v druhé polovině dvacátého století přibližuje vyprávění Prokopa Sedláka, celoživotního golfisty, jehož otec spoluzakládal v roce 1928 klub v Líšnici.

Autor foto: fotoarchiv Prokop Sedlák

Golf se na českém území hraje už docela dlouho. Nejstarší golfová hřiště vznikla ještě před první světovou válkou, v Mariánských Lázních a Karlových Varech. A také soukromé hřiště u rodinného sídla Ringhofferů ve středočeských Volešovicích. Baron František Ringhoffer IV. stál i u zrodu prvního českého veřejného klubu, Golf Clubu Praha. Vznikl v roce 1926 a vybudoval hřiště v pražském Motole, na kopci, kde se dnes nachází Nemocnice Na Homolce. V tehdejším pražském klubu se scházela elita prvorepublikového byznysu, Petschkové, Ringhofferové, Preissové a další.

O dva roky později byl založen druhý český golfový klub – v Líšnici. Založili ho převážně mladí právníci, synové z dobrých pražských rodin, o generaci mladší, než byli zakládající členové klubu motolského. V roce 1931 pak vznikl Golfový svaz ČSR, kam patřil vedle pražského, líšnického a volešovického i jediný slovenský klub v Piešťanech.

Zlaté časy předválečného golfu začaly v roce 1935, kdy se s českými kluby spojily i kluby z Mariánských Lázní a Karlových Varů, které byly do té doby německé. Na západě Čech se od roku 1935 hrála mezinárodní mistrovství ČSR amatérů i profesionálů, kam jezdily světové hvězdy, jako například Henry Cotton, nejlepší britský hráč té doby. Ten také československé mistrovství profesionálů v letech 1937 a 1938 vyhrál. Mezitím vznikly ještě golfové kluby v Brně a Třemšíně. Motolské hřiště zaniklo a v roce 1938 otevřel pražský klub lesní hřiště v Klánovicích. Jeho osudy byly pro další vývoj golfu typické.

Nejprve se stalo centrem českého golfu poté, co Československo po mnichovské dohodě ztratilo pohraničí a s ním i západočeská hřiště (ta pak za války zpustla). Potom se do klánovické klubovny nastěhovala německá okupační armáda a zabrala i přilehlou část hřiště, ze kterého tak zbylo jen šest jamek. A v roce 1944 bylo hřiště zcela uzavřeno, v té době přežíval český golf pouze v Líšnici.

Vzhledem k tomu, že na západě Čech i v Praze a okolí hrálo za první republiky golf mnoho hráčů a hráček židovského původu, část první české golfové generace tak zřejmě skončila v nacistických koncentrácích.

Příběh poválečných Klánovic

Po válce přišla na klánovické hřiště nová generace hráčů, jezdili tam hrát úspěšní hokejisté nebo třeba tenisté. Hřiště využíval jak Golf Club Praha, Golf Club Brno, tak i Český golfový klub, nástupce někdejšího klubu z Třemšína. A ten do svých řad začínal nabírat někdejší caddies, tedy nosiče holí. Ještě v prvorepublikovém Motole si jako nosiči přivydělávali mladí chlapci, často kolem patnácti let. Hrát na hřišti směli jen, když je k tomu člen klubu vyzval. Protože ale na hřišti a kolem něj trávili spoustu času, z řady z nich vyrostli výborní hráči. A po válce se stali novou krví českého golfu.

Pak ale přišel únor 1948. Pár dnů po komunistickém převratu měl Golf Club Praha členskou schůzi, kde se mělo volit nové vedení. Na schůzi vystoupil tajemník a oznámil, že vládu nad klubem převezme akční výbor, který provede čistku. Do čela akčního výboru se postavil Karel Hynek, skvělý hráč, který měl ovšem s pražským klubem pošramocené vztahy, protože ho někdy počátkem třicátých let vykázali po jakémsi sporu. Tentýž Karel Hynek stanul v čele akčního výboru i na golfovém svazu a v Českém golfovém klubu (ČGK). Rozhodl pak, že pražský klub zanikne, sloučí se s ČGK a ten převezme hřiště v Klánovicích. Tím si splnil svůj hlavní cíl, dostalo se mu do rukou klánovické hřiště.

Následně se ovšem všechny kluby musely včlenit do sjednocené tělovýchovy, které dali komunisté krycí jméno Sokol. Klánovice tak byly oddílem golfu TJ Sokol Závodů Jana Švermy Jinonice. Hřiště se stalo i cvičištěm milicionářů ze závodu, kteří rádi chodili demonstrativně pochodovat po ploše hřiště.

Na konci roku 1950 přišel příkaz k rozpuštění golfového oddílu a uzavření hřiště, což se stalo prakticky ze dne na den. S tím se ale nechtěla smířit generace bývalých nosičů holí. Založili Sokol Újezd nad Lesy a začali se souhlasem orgánů připravovat hřiště k znovuotevření, což bylo nachystáno na 1. června 1952. Sjeli se golfisté z celé republiky, ale dostavil se také činovník z ústředí Sokola a přečetl jim oznámení, že místní jednota byla zrušena, hra na klánovickém hřišti je zakázána a že Sokol vyloučil golf ze sportu, takže nesmějí hrát ani žádné soutěže.

Příběh sýpky a pejskařů

Nedlouho potom dorazili místní političtí funkcionáři i do líšnického klubu a chtěli, aby se z klubovny stala sýpka na obilí. Líšnickým se podařilo za pomoci přátel získat posudek, který říkal, že je místo nevhodné a mohlo by se stát cílem žhářského útoku diverzantů. Z plánu tedy sešlo a golf v Líšnici uhájil klubovnu i celou existenci.

Jiná situace byla na západě Čech. Mariánské Lázně byly částečně obnoveny už americkou armádou na jaře 1945, od roku 1947 pak hřiště naplno fungovalo dál. V Karlových Varech, kde byla před válkou hřiště dvě, chtěla prostor toho staršího v údolí říčky Teplá na jaře 1949 získat skupina kynologů jako cvičiště pro psy. To jim nebylo povoleno, a tak si koupili od vetešníka hole a začali zkoušet golf, který je rychle nadchnul. Ještě téhož roku založili golfový spolek a začali obnovovat hřiště novější, Olšová Vrata, což ale nakonec trvalo až do roku 1960.

Příběh bratří Tonderů

Nepřízeň režimu přitom nedopadla jen na sport a kluby, ale i hráče samotné.

Hanno Tonder byl právník a bohem nadaný hráč. V roce 1936 hrál spolu se Sášou Schubertem na mezinárodním turnaji dvojic v německém Baden-Badenu. Tonderův výkon byl tak vynikající, že přehrál drtivou většinu soupeřů. Ostatní země tak začaly brát náš golf vážně a Československo se stalo jednou z jedenácti zakládajících zemí Evropské golfové asociace. Hanno Tonder se stal devětkrát mistrem republiky, naposledy v roce 1950. Čtyři měsíce po posledním titulu byl zatčen za to, že švagrové Jiřině, manželce bratra Iva, poskytl informaci, která jí umožnila uprchnout z pracovního tábora a emigrovat. U soudu v květnu 1951 dostal tři a půl roku.

Co vlastně Hanno udělal?

Jeho bratr Ivo Tonder byl za války pilotem RAF. Po sestřelení se dostal do zajateckého tábora u Saganu a byl jedním ze tří Čechoslováků, kteří se účastnili slavného útěku 76 spojeneckých pilotů. Padesát jich bylo po dopadení hned popraveno. Ivo byl nejprve na Pankráci, pak ho v Lipsku odsoudili k trestu smrti a čekal na popravu v pevnosti Colditz, kde jej na konci války osvobodili Američané.

Po válce se se ženou vrátili z Británie a usadili u Mariánských Lázní; tam se Ivo podílel na obnově golfu. Po únoru 1948 se pokusili o emigraci, ale chytili je. Ivo se dostal do vězení, žena s dvěma malými dětmi zůstala na svobodě. Následně obvinil režim Iva z protistátního spiknutí, podařilo se mu ovšem prokázat, že s údajnými komplici nemá nic společného. To, spolu s faktem, že už byl jednou odsouzen k smrti nacisty, vedlo nakonec k odnětí svobody jen na jeden rok. Po jeho uplynutí však nebyl propuštěn, ale poslán do pracovního tábora. Odtud nakonec uprchl do Rakouska a v pracovním táboře se ocitla jeho žena. Tehdy do příběhu zasáhl bratr Hanno – díky jeho pomoci se totiž za Ivem do emigrace po čase dostala manželka a ještě později i děti.

Hanno Tondera pobyt v Jáchymově poznamenal a on si pak v roce 1955 sáhl na život. Ivo se dočkal konce komunismu a potom do Čech jezdil, než v roce 1995 ve věku dvaaosmdesáti let zemřel.

Příběh caddieho z KSČ

Když se golf začal v šedesátých letech zase obnovovat, hrál v tom významnou roli muž jménem Miloslav Plodek. Za první republiky býval nosičem holí, po válce se stal vášnivým hráčem. Byl členem KSČ, dokonce předsedou stranické buňky ve výzkumném ústavu, ale v zásadě se ničím jiným než golfem nezabýval. V roce 1962 zorganizoval vznik Řídící komise golfu, čímž funkcionáře režimního ČSTV zaskočil. Přitom používal svou stranickou pozici jako záštitu. „Golf není buržoazní sport, copak já jsem nějaký buržoust?“ říkával prý.

Řídicí komise se chovala podle pravidel ČSTV, až to po čtyřech letech vedlo k tomu, že vznikla golfová sekce při Ústředním výboru ČSTV a tím se golf stal znovu oficiálním sportem. V šedesátých letech začala vznikat golfová hřiště v Poděbradech, Semilech, Šilheřovicích, Motole a obnovilo se hřiště ve Svratce, které bylo vybudováno po válce. Golf se tak opět nadechl.

Příběh vlivné Lady

V roce 1968 obnovili Češi členství v Evropské golfové federaci a dostávali se tak do styku i s partnery v jiných zemích. Mezinárodním sekretářem byl Hanuš Goldscheider, muž, který přežil koncentrační tábor. Vedle osobní minulosti mu otevírala dveře i podpora od Lady Luisy Abrahams. Ta byla přední hráčkou třicátých let pod jménem Raudnitzová, v roce 1938 se stala mistryní republiky. V Mariánských Lázních se seznámila s hvězdným Henry Cottonem, který ji pozval, ať si přijede zahrát do Anglie, kam odjela v únoru 1939. To jí zachránilo život, nikdo z její rodiny následnou německou okupaci nepřežil.

V Anglii se seznámila s manželem Charlesem Abrahamsem, vstoupila do britské armády a následně československého vojska v Británii, dosáhla hodnosti majora. Manžel dostal za válečné a charitativní zásluhy šlechtický titul Lord a jeho žena se stala Lady Luisou Abrahams. Spřátelili se také s princem Philipem, manželem královny Alžběty II. Do Československa vozili manželé Abrahamsovi množství golfového vybavení, kterého byl až do sklonku socialismu v zemi nedostatek. A Lady Abrahams používala vliv a postavení, aby v cizině podporovala české golfisty. I díky ní nezmizeli Češi z golfové mapy světa. Dostala Řád T. G. Masaryka, zemřela v roce 2006 ve věku 95 let. Hanuš Goldscheider se po revoluci stal respektovaným prezidentem České golfové federace, zemřel v roce 2001 ve věku nedožitých osmdesáti let.

Historie českého golfu obsahuje skutečně pozoruhodné a dramatické příběhy. I díky nim nakonec golf přežil jak válku, tak i socialismus.

(Autor Rober Čásenský, Zdroj: Read more at http://reportermagazin.cz/a/wK55p/jak-golf-prezil-socialismus#Cf7jUqCwymoX1m7t.99)