Bezmála devět desetiletí patřil rohový obchodní dům Baťa k dominantním budovám centra Mariánských Lázní. Památkově chráněný unikát funkcionalistické architektury vzniknuvší ze součinnosti projektu dvorního Baťova architekta Vladimíra Karfíka a známého lázeňského stavitele Karla Guta, zůstal po celých 85 let věrný svému původnímu účelu, a to prodeji obuvi. K nemilému překvapení místních občanů bylo statiky v roce 2014 oznámeno, že nosná železobetonová konstrukce budovy je v havarijním stavu. O dva roky později byl z důvodu bezpečnosti a vysoké finanční náročnosti sanace objektu palác Baťa definitivně zbourán.

1931: Městský úřad odepřel Baťovi stavební povolení

Přenesme se do doby, kdy se historie Baťova paláce v Mariánských Lázních rodila. Psal se rok 1930. Na místě pozdějšího Bati stála původně villa Venedig, kterou Tomáš Baťa odkoupil za 1,7 milionů korun od obchodníka Löbnera. Na podzim téhož roku byl dům během šesti dní zbourán a zanedlouho se na pozemku objevila již základová jáma. Není ale tolik známé, že realizaci stavby provázely velké komplikace a nevole. Mezi získáním stavebního povolení a stavbou samotnou uplynulo asi třičtvrtě roku. Obuvnická firma plány nového domu služeb totiž v průběhu času změnila a městská rada nebyla zamýšlené novostavbě moderního stylu z betonu a skla příliš nakloněna. V rámci druhého komisního šetření byly plány přece jen 5. února třicátéhoprvého roku přijaty. 

Přestože stavební práce započaly, městský úřad na základě usnesení rady ze 14. února 1931 téhož roku stavební povolení Baťovi odepřel. Námitky směřovaly k funkci domu, k zakládání stavby, vzhledu fasády a tak dále. V odůvodnění výměru městského úřadu se mimo jiné říká, že: “lázeňský obvod města se skládá pouze z budov určených k provozování lázní a umístění lázeňských hostů, takže každá budova, která tomuto účelu neslouží, musí působit rušivě. Zamýšlená stavba má povahu velkoměstského obchodního domu, který z estetických důvodů jest v Mariánských Lázních nepřípustný.” 

Proti rozhodnutí podala firma Baťa odvolání k zemskému úřadu v Praze, který dal za pravdu Baťovi. Ve výměru zemského úřadu pražského z 13. března 31 je uvedeno: “Vyhovuji tomuto odvolání, zrušuji v odpor vzatý výměr městského úřadu v Mariánských Lázních ze dne 14. února 1931 jako nezákonný…” 

Baťův palác, jak jej mariánskolázeňští občané pamatují

Dům obuvi vyrostl na Hlavní třídě mezi 16. únorem a 2. květnem 1931. Objekt byl postaven za pouhých šedesát pracovních dnů. Snímek z 6. března zachycuje tehdejší klimatické podmínky. Stavělo se i v mrazu a za občasného sněžení. Stavbařům to umožňovala technologie, kdy bylo jako pojivo používáno hlinitanového cementu, který lze užívat až do -10 stupňů. Beton pak navíc tvrdne během 24 hodin. 18. března vidíme dostavbu přízemí. Fotografie z 26. března 1931 ukazuje již dvě hotová patra. Dva dny na to bylo přistavěno i poslední – třetí patro. 

Ačkoli se to může ve třicátých letech 20. století jevit neuvěřitelně, všechna čtyři patra hrubé stavby, včetně jednoho podzemního, byla vybudována za méně než dva týdny. V dobovém článku, který průběh stavby dokumentuje, se píše, “že v případě domu Baťa v Mariánských Lázních se jedná o technický zázrak, neboť čtyři patra byla postavena za necelých 12 dní.” 

Historické Střípky z 30. let 

Pokud jde o další zajímavosti ze třicátých let, v roce 1933 se do obchodního domu chtěli vloupat zloději, leč marně. O rok později se zřítila ze stropu omítka a zranila dvě zákaznice. 1. října 1935 pak Baťa propustil 11 zaměstnanců. Zajímavé je, že všichni propuštění byli místní a naopak přespolní zaměstnával i nadále.

Epilog

Jisté však je, že dům, jehož existence byla ve třicátých letech přijímána spíše s rozpaky, se za svou více jak osmdesátiletou historii, etabloval do atmosféry Mariánských Lázní natolik, že s jeho demolicí se lázeňané smiřovali jen velice těžko. Budiž proto příslibem, že budova, která během svého bytí vyvolá tolik emocí, dozajista neskončí v zapomnění dějin, ale zůstane nesmazatelně zachována v paměti města.