Ještě o tři roky déle než MUDr. Zdeněk Sosnovský působí v mariánskolázeňské nemocnici MUDr. Jaroslav Kraus, nejprve jako lékař, později jako primář rentgenového oddělení.
V šedesátých letech ještě v Mariánských Lázních nebylo samostatné rentgenové oddělení. Z toho důvodu sem byl v roce 1965 poslán plzeňský rodák Jaroslav Kraus, aby je založil. Po třech letech dojíždění 1. září 1968 “jsem byl jmenován primářem radiodiagnostického oddělení a přestěhoval se do našeho města a stal jsem se jeho patriotem,” vzpomíná primář Kraus, který přiblížil svou půlstoletí práci v jednom zdravotnickém zařízení.
Nemocnice na dvou místech působilo komplikace, ale panovaly u nás harmonické vztahy
Svůj obor jsem miloval. I když práce bylo nad hlavu a skoro trvale jsme se potýkali s nedostatkem radiologických asistentů – laborantek, vždycky se to nějak stačilo. Naštěstí u nás panovaly skoro bez výjimky harmonické poměry. Muselo se hodně „makat“, o to více, že oddělení bylo na dvou místech, v ulicích Zeyerova a U nemocnice. To působilo nemalé komplikace. Odborná úroveň radiologických asistentek byla – a je stále – výborná. Spolupráce s ostatními odděleními i s praktickými lékaři byla velmi dobrá. Za takových poměrů jsem neměl důvod odcházet jinam. Kromě toho na mne vedla StB pro mé angažmá v českobratrské církvi evangelické svazek pod označením „Doktor“ a dokonce se mi dostalo „cti“ být zařazen na seznam nepřátelských osob. Takže vyhlídky stát se primářem někde jinde byly mizivé. Jsem rád, že jsem tu zůstal. Možná jsou rádi i někteří pacienti.
Asklepion navýšil kmenové jmnění a město spadlo na 13 procent
Původní nemocnice s poliklinikou se stala jen městskou nemocnicí se statutem příspěvkové organizace. Od roku 2005 byla zesoukromněna a stala se z ní s.r.o., v níž společnost Asklepion doktora Šmuclera měla 66% a město takzvanou blokační minoritu 34%. Ta ovšem vzala za své, když Asklepion navýšil kmenové jmění, na základě čehož město spadlo na 13%. S tím se ovšem dají hrát jen druhé housle. Honosný nápis na budově – Městská nemocnice – dávno neodpovídá skutečnosti, vždyť zařízení nedisponuje už ani chirurgií, ani internou, natož gynekologicko porodnickým oddělením. Má již od té doby třetího majitele a vezmete-li to kolem a kolem, pak jenom rentgendiagnostické oddělení nedoznalo úhony, ba dokonce se ještě rozmohlo o počítačový tomograf (popravdě budiž řečeno, že se tak stalo zásluhou MUDr Šmuclera) a o diagnostický ultrazvukový přístroj. Na nich pracuje MUDr Fišerová, takže už nejsem sám voják v poli.
Nejšťastnější období pro nemocnici
Které období bylo pro toto zařízení nejšťastnější, dovolte mi místo přímé odpovědi tuto ilustraci: když jsem svého času potřeboval ortopeda, stačilo přejít na poliklinice v budově Westminster chodbu, když ORL nebo neurologa, vystoupit do prvního patra, když oční nebo kožní, do druhého, když internistu, přejít na druhou stranu Zeyerovy ulice. Ale nakonec si člověk musí říci se starými latiníky: fluctuat, dum moveat – ať se kymácí, jen když jede.
(Jana Drahokoupilová)